LA QUINTA PARS

THESAVRVS HARMONICVS

vícehlasé renesanční šansony a instrumentální skladby

Intro:

Jacques Moderne (ca 1495 - 1561): Pavana « La gaiette »

I:

Johannes Petreius (1497 - 1550): Fors seulement
Antoine Busnois (ca 1433 - 1492): Fortuna desperata
Jean Richafort (ca 1480 - 1547): De mon triste déplaisir
Pierre Phalèse (ca 1510 - 1573): Pavana a Galliarda « La ferrarese »

II:

Pierre Attaignant (ca 1495 - 1552): J'ay trop aimez
Cornelis Canis (ca 1506 - 1561) / Tielman Susato (ca 1510 - 1570): D'amour me plains
Thomas Crecquillon (ca 1505 - 1557): Un gay bergier
Pierre Phalèse (ca 1510 - 1573): Passemezzo, Represa, Saltarello

III:

Giovianni Bassano (1558 - 1617): Diminuce na « Susanne un jour »
Roland de Lassus (1532 - 1594): Susanne un jour
Luys de Narváez (ca 1500 - 1555): Cancion del emperador
Josquin des Près (ca 1440 - 1521) / Tielman Susato (ca 1510 - 1570): Mille Regretz

IV:

Pierre Sandrin (ca 1490 - 1561): Doulce mémoire
Claude Gervaise (ca 1510 - 1558): Pavana a Gaillarda « L'Admiral »

* * *

Claude Gervaise (ca 1510 - 1558): Pavana a Gaillarda « Si je m'en vais »

V koncertním programu s názvem THESAVRVS HARMONICVS uslyšíte šansony, tance, improvizace a virtuózní diminuce pocházející z období let 1528-1608. Pařížské šansony, které na koncertě zazní, pocházejí z výborů, které v Paříži v první polovině XVI. století publikoval tiskař Pierre Attaignant. V jeho mimořádných sbírkách je zastoupena hudba velkých skladatelů své doby (Claudin de Sermisy, Thomas Crécquillon, Clément Janequin...). Generace těchto skladatelů vyobrazila estetiku a noblesu doby užitím čtyřhlasé polyfonní sazby, ve které se na sobě nezávislé hlasy proplétají a prostřednictvím mnohých imitací dochází k jejich dialogu.

V nadcházejících desetiletích XVI. století začala vznikat hudba nové generace. Jakýmsi důkazem kompoziční virtuozity nejnadanějších mladých skladatelů bylo přidávání pátého hlasu do již existujících a všeobecně známých šansonů čtyřhlasých. Tento bohatě zdobený a pohyblivý pátý hlas, neboli quinta pars, se stal definicí nového hudebního ideálu. Došlo k rozšíření zvukového spektra a akcentaci kontrastů hudebního vyjádření. Písňovou tvorbu doplňují renesanční standardy a tance (vždy po dvojicích: pomalý/rychlý), jejichž stručný zápis interprety přímo vyzývá k improvizaci.

Ansámbl La Quinta Pars, založený v roce 2017 na Conservatoire National Supérieur de Musique et Danse v Lyonu, sestává z pěti instrumentalistů a zaměřuje se na historicky poučenou, avšak dynamickou a kreativní interpretaci hudby XVI. století. Přestože byla v renesanci tato hudba běžně interpretována ansámbly kombinujícími různé hudební nástroje (což mimo jiné usnadňuje porozumění často složité polyfonii skladeb), dnes je tato praxe vzácností. Právě tomu, jak tuto hudbu mohli v době jejího vzniku slyšet a provádět dvořané, měšťané, umělci či řadoví občané tehdejší humanistické společnosti se mladí hudebníci tohoto tělesa snaží přiblížit a takovou ji i představit dnešním posluchačům. Různorodý instrumentář umožňuje všemožně kombinovat zvuk houslí a viol da gamb s témbry zobcové flétny a loutny a vytvářet tak pestrou paletu barev zvýrazňující zvukovost a expresivitu každé skladby. Renesanční hudba umožňuje každému z hudebníků svobodně vyjádřit svůj příběh, dát slyšet svůj hlas a (nejen) díky tomu je stále moderní a aktuální.

Ansámbl je mimo jiné laureátem prestižní soutěže Jeunes Talents 2021 hudebního festivalu Sinfonia en Périgord a prvním ansámblem zaměřujícím se na renesanční hudbu, který byl přijat na magisterský obor komorní hudba na CNSMD v Lyonu, kde v rámci studií kultivují Interpretační záměry souboru interpreti mezinárodního věhlasu Pierre Hamon, Rolf Lislevand a další.