"Missa Super Undique flammatis"

a moteta kolem r. 1500

Jacobus Handl Gallus (1550-1591) - Undique flammatis à 7

Jacobus Handl Gallus - Kyrie, Gloria à 7 (Missa Super Undique)

Carlo Gesualdo da Venosa (1566 - 1613) - Tribulationem et dolorem à 6

Jacobus Handl Gallus - Credo à 7 (Missa Super Undique)

Nicolaus Zangius (ca 1570 - 1617) - Jesu dulcis memoria à 6

Jacobus Handl Gallus - Sanctus à 7 (Missa Super Undique)

Jacobus Handl Gallus - Agnus Dei à 8 (Missa Super Undique)

Johannes Nucius (ca 1556 - 1620) - Ego sum panis vitae à 6

Když byl v roce 1579 zvolen olomouckým biskupem Stanislav Pavlovský (z. 1598), dostala rudolfínská Morava do svého čela skutečného knížete a načas se přinejmenším uklidnila situace na olomouckém biskupském stolci. "Řekl Bůh, budiž mír", jak se zpívá v oslavném motetu Jacoba Handla Galla (cca 1550 - 1591) Undique flammatis, které k této příležitosti vzniklo a je dnes prvním známým Handlovým tiskem. Neobvyklou sedmihlasou sazbu Handl zachoval i ve stejnojmenné mši, v níž jsou jednotlivé hudební motivy moteta rozpracovány. Missa Super Undique flammatis vyšla v rámci prvního Handlova hudebního tisku (Selectiores quaedam missae, Praha 1580). V pěti částech mešního ordinaria zajímavým způsobem použil pasáží (začátek moteta se tak stal začátkem téměř všech částí mše) i motivů původní skladby. Radostné zvolání budiž mír použil například v části Credo u textu A stal se člověkem, závěrečnou polyfonní pasáž prchni ohni pro text sestoupil z nebe a především pro závěr každé části (Amen).

V letech 1580 - 1585 zastával Handl funkci kapelníka olomouckého biskupa, s níž se pojí mnoho dosud nevyřešených otázek. Kromě samotného Handla je například známo jen velmi málo jmen dalších hudebníků. Přibližně posledních pět let života strávil Handl Gallus v Praze jako ředitel kůru malého kostela sv. Jana v břehu na Starém Městě Pražském. Věnoval se však velmi intenzivně také vydávání svých skladeb, což neustalo ani po jeho smrti, mimo jiné také zásluhou jeho bratra Jiřího. Jiřík Handl je pak znám i z kulturních dějin města Olomouc, kde působil jako tiskař na přelomu 16. a 17. století. Velké množství tiskem vydaných skladeb učinilo z Handla jednoho z nejuváděnějších autorů předbělohorské epochy.

Téměř neznámým oproti Handlovi zůstává zatím skladatel německého původu Nicolaus Zangius, který na počátku 17. století navázal úzké kontakty s pražským císařským dvorem, ale i s rody Lichtenštejnů a Žerotínů. Když se v lednu 1604 stal Karel z Lichtenštejna moravským zemským hejtmanem, povolal do svých služeb Zangia jako svého kapelníka s ročním platem 200 zlatých. Pověřil jej též nákupem hudebnin a hudebních nástrojů (objednaných z Benátek) ve Vídni. Zároveň musel Zangius vybudovat celý soubor, takzvanou muziku. Nejpozději v listopadu 1604 už byla na zámku v Lednici připravena místnost pro dvanáct hudebních tovaryšů, trubačů, kteří však ovládali i hru na další nástroje. Reprezentativní ansámbl čítající přibližně 14 až 15 hudebníků bohatě dostačoval pro potřeby produkce světské instrumentální hudby, četných intrád a dalších skladeb. V červnu roku 1612 se Zangius stal kapelníkem na hohenzollernském dvoře v Berlíně. Zůstává záhadou, proč Zangius zemřel někdy v první polovině června 1617 v Olomouci.

Především z děl zmíněných skladatelů je sestaven program, připomínající mešní bohoslužbu. Handlovy skladby se provozovaly ještě dlouho po autorově smrti, takže zaznívaly i vedle stylově mladších děl. Svou jedinou sbírku motet vydal Zangius roku 1612 ve Vídni a věnoval jí Hynkovi mladšímu Bruntálskému z Vrbna. V Zangiových motetech často probleskuje téměř až nástrojová sazba, oproti Handlovi i poněkud jiný zvukový svět. Stylově starší kompoziční přístup v duchu Orlanda di Lasso zastupuje eucharistické moteto slezského cisterciáka Johannese Nucia (z. 1620) a naopak oblíbené chromatické postupy, tak využívané zejména v textech plných tísně, bolesti a napětí, zazní ve zhudebnění žalmového textu od Carla Gesualda da Venosa (z. 1613).

Ensemble Versus

soubor vznikl v roce 2003 jako komorní sbor studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, od roku 2009 je součástí brněnského sdružení hudebníků Ensemble Opera Diversa. Sbor založil a vede Vladimír Maňas. Repertoár sboru je soustředěn na duchovní hudbu 16., 20. a 21. století.

V tematických programech duchovní hudby 16. a 17. století vystupuje častěji s ansámblem dechových nástrojů Capella Ornamentata (umělecký vedoucí Richard Šeda). V roce 2017 ve spolupráci právě s tímto souborem vydal své první CD, věnované dílu pozdně renesančního skladatele Nicolause Zangia.

Vladimír Maňas - umělecký vedoucí

Kromě vlastních vystoupení se soubor podílel na větších, vokálně-instrumentálních projektech: provedení Requiem W. A. Mozarta a A. Salieriho (dir. Andreas Kröper) s orchestrem Concertino notturno Praha a sólisty v rámci Smetanovských dnů Plzeň v únoru 2009, tehdy v počtu dvanácti zpěváků. Spolu s orchestrem Ensemble Opera Diversa (EOD), sborem Vox Iuvenalis a sólisty (dir. Jan Ocetek) provedl v premiéře Stabat Mater Ondřeje Kyase. Pod vedením Andrease Kröpera se v září 2010 podílel s orchestrem EOD na novodobé premiéře Gratulační kantáty Antonia Salieriho v Náměšti nad Oslavou.

V červnu 2012 se podílel společně s orchestrem EOD na premiéře kantáty Duše pout Emilíe Hany Škarkové a Magnificat Ondřeje Kyase, a to pod taktovkou Tomáše Krejčího. Na dalším chrámovém koncertě v říjnu 2014 za řízení Gabriely Tardonové se Ensemble Versus podílel na premiérovém uvedení Chrámového koncertu Petera Grahama a Te Deum laudamus Ondřeje Kyase. Od roku 2018 sbor spolupracuje také se souborem historických nástrojů Musica figuralis (dir. Marek Čermák) na projektech duchovní hudby druhé poloviny 18. století.